"Tak co?," houkne na mě Rai hned ve dveřích. "Si myslíš, že jsem tě neviděla?," vypláznu na ni jazyk a plácnu sebou do peřin. "Nejsi ráda?" "Ne," sundám oblečení a navlíknu se do pyžama, "zítra bude dělat jako by nic. To je mu podobné. Zase se objeví nějaký masový vrah a on prostě bude MUSET jet a vyřídit ho." "Třeba to je výmluva a jezdí za nějakou ženskou." To se mnou dost hrkne. "V-Vážně?" "Ne, to jsem jen plácla," odpoví Rai a začne s těma svýma moudrama. A nepřestala by, kdybych ji nepřerušila. "Už vím!," vykřiknu, "budeš ho sledovat!" "Vždyť jsem ti říkala, že jsem to jen tak plácla... Místo vymýšlení těhle kravin bys mohla zajít za Misou... Stále se z toho nevzpamatovala..." "No jo! Máš pravdu!," opět vykřiknu. "Vážně?," koukne na mě nevěřícně Rai. "Jo! Řeknu Mise, ať ho zbalí..." "A pak ji odkrouhneš, jak originální," protočí Rai oči. "Nikoho krouhat nebudu, aspoň zjistím, na čem jsem." "Víš co, dělej si co chceš," zabrblá Rai a propluje zdí.

Ráno se probudím celá akční. Hodím na sebe nějaké normální oblečení a potichu se vykradu z pokoje. Slezu schody a už se natahuju po klice, když tu mě někdo chytne kolem pasu. Můžete dvakrát hádat kdo. Lawliet přeci. "Kam jdeš?," zeptá se mě, a položí hlavu na moje rameno. "Ehm... Nikam, kouknout na sníh," plácnu první kravinu, co mě napadne. "Aha," odpoví a jde si pro bundu. "Ty někam jedeš?" Přikývne. "Však to znáš... Tentokrát se to asi protáhne." Opět mi proletí hlavou to, co řekla Rai. "Hm... Tak si to užij," řeknu trochu zklamaně a udělám pár kroků směrem ke kuchyni. On mě ale chytne za ruku a otočí k sobě. Když se ke mně nakloní, ucuknu. Zatváří se překvapeně, ale venku už zatroubí auto, takže odejde s uchlácholující myšlenkou, že až se vrátí, tak to bude všechno v cajku. Moc pozdě si uvědomím, jaká jsem to kráva. Vyběhnu ze dveří, ale auto už tady dávno není...

Celý týden jsem zalezlá v obývaku, čumím na televizi a žeru sladký. Fakt super, ještě kvůli němu ztloustnu. Když už se uchyluji k tomu, abych se zeptala Watariho, proč se ještě nevrátil, klapnou domovní dveře a v tu ránu jsem jak na trní. Okamžitě vlítnu do chodby, ale to co vidím, mi vyrazí dech. Můžu vám zaručit, že jste takhle zřízeného člověka neviděli. Tělo samá modřina a kruhy dvakrát takový, než má normálně. "Um... Náročný týden?," vysoukám ze sebe. Přikývne. Přešlapuju na místě a nevím, co mám dělat. Proč mě každý musí vodit za ručičku? Emoce jsou silnější, a tak mu skočím kolem krku a spustím Niagáry. "Gomen," pípnu. "Přestaň se už omlouvat, je to moje chyba..."

Nevím, na co bych si měla stěžovat. Od té chvíle se děsně změnil, ale jednal tak... Nepřirozeně, až mi to nahánělo hrůzu. Často jsem si přála, aby to byl ten starý Lawliet, prahnoucí po dopadení Kiry a věčně nadopovaný sladkostma. Moje přání se ale vyplnilo. Objevil se další vrah a mě netrvalo dlouho, abych zjistila jeho metodu zabíjení. Nový Death Note je na scéně.