Ehm, ehm *Významné odkašlání* To jste si vážně mysleli, že s nima neudělám desing? XDDD

Navíc, Phantasmagoria tu strašili dlouho... Skoro dva měsíce! XD To je na moje poměry až moc dlouho XD Tenhle desing by tu taky měl chvilku pobýt (Do Pragoconu určitě, pak se uvidí XD), protože jiný wall jsem od nich nevyštrachala... *Užírá se v depkách* Ale tak lepší než nic XD

Jinak desing mi vychází v Mozille i v Exploreru, takže nebrblejte ^^

Btw.: Vidíte, jak má šikovný prsty? -^^- (Každý, kdo mě zná ví, že se za významem věty skrývá nějaká zvrhlost... Ti starší to pochopí, mladší nebudu mravně narušovat XD)

Nechápu, proč ji většina lidí nesnáší XD Je to sice mrcha, ale ví, co chce XDDD

*V záchvatu smíchu se válí po zemi*

Ale stejně, nejlepší song byl na konci od MSI - Shut me up XDDD

Kratší název článku mě nenapadl XDDDD Takže všechno pěkně popořadě...

Asi si říkáte: Ona a K-rock? To jde? Ano, ano, už i toto jsem vyhmátla. Lépe řečeno, naprosto jsem propadla The Trax, o tom, že jsem se platonicky zabouchla ani nemluvě XD (YAY for Rose!) Tohle šílentsví se až nehezky šplhá do výšin Hydeismu, což mě docela děsí, protože Laruku mám fakt ráda ^^ Nicméně, dobrá zpráva je že...

Se Trax líběj i mojí mamce O_O Sice ji moc nebere, že jsou to asiati, že hrají tvrdší rock a že jim nerozumí ani slovo (Ostatně, já taky ne XD), ale stejně mě její reakce překvapila XD Dokonce se v mé přítomnosti naučila neříkat větu "Vypadaj jak holky", za což já obvykle lámu končetiny... (Hyde se jí taky líbil, a Ready Steady Go si zpívá doteď XD) Teď si dovolím menší úryvek z ranního rozhovoru, kdy jsem ji posadila před PC a pustila Paradox (Hádejte od koho to asi je XD)

Já: Schválně, uhádneš, kdo se mi tam líbí?

Okaa-san: Ten blonďák?

Já: Hell yeah XD

Okaa-san: Ale tenhle taky nevypadá špatně *Zrovna začne zpívat Typhoon*

Já: To ne, ale stejně, Rose je nejlepší *Začne kvíkat a válet se po posteli*

Sestra: Vždyť vypadaj jak holky

Já: *Křížek u hlavy, snažím se ji umlátil polštářema*

Sestra: *S kapkou u hlavy se klidí z pokoje*

Okaa-san: A tenhle je taky pěknej

Já: Že jo? *Kroutí se u monitoru a rozplývá se* Ale tenhle vypadá jak Legolas z Pána Prostenů... (Gomen, nevím, kterej je kterej, jeden je Attack a druhý X-mas XD)

Okaa-san: *Výtlem*

Oni se ji normálně líběj... *Má druhý vánoce*

Tak a k tomu cvokhausu... Zkrátka a dobře, je toho na mě moc... Březen - Červen je nabitej akcema, takže jsem na chcípnutí už jen při té představě... A 17.3. jdu na recitačku z angličtiny, takže mi držte palce, protože já tam sebou fláknu XDD (Ano, vystupování před lidma mi vážně nedělá dobře XD) Jinak 10-12. dubna je Pragocon (Pokud si to dobře pamatuju), 16. dubna jedu do divadla na Věc Makropulos (Se školou tudíž i s klukama XDD), 30. dubna jdu k očařce (Jsem z toho vážně na větvi), v květnu je Anime Fest, který stále není jistý a v červnu máme třídní výlet... Jestli se ještě někdo zeptá, proč budu muset zrušit Anime Fest, tak mu urvu hlavu. A než se na mě pustíte s tím, že jsem vám naslibovala hory doly, tak si uvědomte, že jsem do začátku říkala, že nevím, jestli mě mamka pustí. Navíc, i ta nejegoističtější swině by musela uznat, že na to zkrátka nemáme peníze. Skoro celá rodina je bez práce, tak to vemte na vědomí...

Toť vše, jdu někam lehnout a umřít XDDD (Vážně tomu věříte? Jdu si pustit PV na Paradox XD)

O chvilku později naháním taxi. "Co chceš dělat?," zeptá se mě Rai. "Cokoliv," zamávám na postaršího taxikáře, nacpu se mu do taxíku, vrazím do ruky prachy a sdělím cílovou zastávku. "Třeba už bude pozdě…" "Tím chceš říct že už je?," zašeptám k Rai. Ta zavrtí hlavou. To mi dodá novou naději. "Zatraceně, nemůžete na to dupnout?"

"Vzdej to Mio," první koho vidím když vylezu z taxíku je Ryuk. "Nikdy." Ryuk jen vzdychne. "Proti tomu nic nezmůžeš." "Co takhle něco za něco?" "Mio," zavrčí Rai. "Ty se do toho nepleť," odpálkuju ji. "To ho chceš zachránit až tak… Moc?" Přikývnu. "Ryuku, opovaž se," Rai si stoupne přede mě. "Yamette… Už jsem se rozhodla…"

Tma. Nic než tma… Ale najednou vidím pustinu. Podle létajících bytostí usoudím, že jsem v Shinigamském světe. Ne na dlouho. Najednou se obraz opět změní a znovu mě obklopí tma. Pak se probudím. V něčím náručí… Lawliet… Kolem mě jsou všichni z týmu a je vidět, že se jim značně ulevilo když jsem otevřela oči. "Lawliete-" Chci něco říct, ale z mých úst nevyjde ani hláska. Podívám se na Rai a ta přikývne. "Je vidět, že Ryuk neměl to srdce tě zabít." "Tohle je horší jak smrt," pomyslím si.

V budově SPK od Watariho vyfasuju tabulku a liháče různých barev. Ode dneška to bude můj způsob dorozumívání… Sama tomu nemůžu uvěřit… Najednou mi vadí, že je tu tolik lidí. Rozhodnu se tedy vypařit na střechu. Tam mě nebude nikdo hledat. Až na Lawlieta. Sedíme na tom panelu stejně jako minule. "Proč jsi to udělala?" Rychle načmářu odpověď. "Víš to moc dobře, tak proč se ptáš?" "Baka," zezadu mě obejme, "vždyť jsi mohla-" Dřív než to dořekne, už zase píšu. "To je jedno… Bez tebe si to tu nedokážu představit…" "A myslíš si, že já bez tebe jo?" "Necháme toho," za text dodělám smajlíka. "Ryuzaki!," Matsuda rozrazí dveře a oba dva pořádně nadskočíme. "Amane Misa utekla!" "Zatracená holka… Dělá to těžší než to je…" Zavrtím hlavou a opět píšu na tabulku. "Budu ji sledovat, ze vzduchu ji najdu rychleji… A zavede mě k Lightovi." "Ne, ty nepůjdeš." Tak strašně bych si přála aby se mi vrátil hlas… Tohle je strašná forma dorozumívání. "Půjdu, a při nejhorším Lighta přivedu." "Přinejhorším?," Lawliet i Matsuda čtou moje odpovědi. "Nenechám tě aby se z tebe stal taky vrah," stoupne si ke mně Lawliet a obejme mě. "Gomen," pokusím se, i když vím, že mi to stejně hlas nevrátí. Vytrhnu se z jeho sevření a seskočím ze střechy.

Padám do prázdna, a doufám, že mi Ryuk s hlasem nesebral i schopnosti. Když tak padám po hlavě dolů, začínám pochybovat o tom, že vzlétnu. A když jsem tak tři metry nad zemí, konečně se podaří. Netrvá dlouho a najdu Misu. Pravda, ona se opravdu nedá přehlédnout. Míří ke starému skladišti za městem. To mi dojde až když se před námi rýsuje obrys budovy. Máchnu křídly a vylétnu výš. Musím tam být dřív. Jenže se trošku přecením, a místo abych se dovnitř proplížila skrz nějaké zadní dveře, proletím obrovským oknem. Všude jsou střepy a moje krev. Neutrpěla jsem nijak velkou újmu. Co to kecám? Nijak velkou? A co je ten bezmála deseticentimetrový střep v noze? Svůj účel to splnilo, stojím (=klečím) tváří v tvář Lightovi.A ten se s psychopatickým výrazem chystá napsat moje jméno do deníku. Zazmatkuju, pud sebezáchovy je silnější. Jenže díky bolesti, která mi projede celým tělem, se netrefím a moje drápy zasáhnou deník. Mno, alespoň už proti mně nic nezmůže. Omyl. Když vytáhne pistoli, mám smrt v očích.