Když ho o pár minut později vykopu, jsem až moc aktivní. Seběhnu do hlavní místnosti a juknu na všechny přítomné. Lawliet nikde. Nechápavě juknu na Watariho, který ukáže nad sebe. Chvíli přemýšlím co to asi znamená, a pak mi to dojde. Je u sebe v pokoji. Neobvyklé. Během chvilky stepuju před jeho pokojem a přemýšlím, co tam vlastně dělám. Mno, když už jsem namáhavě vyfuněla ty trapný schody, tak se přece nebudu vracet. Zaklepu na dveře. Žádná odpověď. Zaklepu znovu, ale opět nic. Opatrně chytnu za kliku a vejdu dovnitř… "L-… Ehm… Ryuzaki…-kun?" Rozhlédnu se po pokoji. Nikde nikdo. Vzápětí se ale otevřou dveře na druhé straně pokoje, a v nich stojí Lawliet JEN s ručníkem omotaným kolem pasu. To mě málem zabije. "Kyaaa, gomen," rychle se otočím a mám pocit, jako bych měla bouchnout. Bum. O můj bože, já ho viděla jen v ručníku… Asi omdlím… Štěstím. Radši si držím nos ze kterého se valí krev jak vzteklá. Klid holka… Když se tam snažím uklidnit se, přistoupí ke mně a položí mi ruku na rameno. V tu chvíli se mi zježí všechny chlupy na těle, i dikobraz by mi mohl závidět. "Ryu-Ryuzaki…" "Ano?" Chytne mě kolem pasu a položí hlavu na rameno. Zapomínám dýchat. Když už se mi začíná notně motat hlava, konečně zalapám po dechu. "R-Ryu…" Nejsem schopná jediného slova. A to jsem si vždycky myslela, že mám podobný chvíle v malíku. "Nanda?," zeptá se a zajede rukou pod tričko. Snažím se si uchovat aspoň trochu zdravého rozumu. Emoce spolu válčí. "Ya-Yamete," vyhrknu a odtáhnu se od něj. Třesu se, ale není to strachem ani zimou. "Tak nevinná…" "He? Urusai," otočím se a daruju mu vzdorovitý pohled, "nejsem…" "Vážně?," vrhne na mě tak… Laškovný pohled, že mě zamrazí až do morku kostí. "Vážně," řeknu se zcela vážným výrazem, i když mám chuť se culit jak imbecil. "O tom se dá snadno přesvědčit…," zase si ke mně stoupne, a já jen zatnu pěsti a zavřu oči. Cítím jeho dech a jeho vlasy mě šimrají v obličeji. "Pořád se budeš hádat?," jsem si jistá, že se vítězoslavně ušklíbl. "Já… Budu," vyplajznu ze sebe s námahou a jsem ráda, že se ještě držím na nohách. "Tak fajn." Chytne mě do náručí a táhne k posteli. "A do prdele," pomyslím si v duchu. Položí mě na postel, lehne si vedle mě a pobaveně mě pozoruje. "Nanda?," zabručím naoko naštvaně, ale ve skutečnosti jsem ráda, že nic nezkouší… Nebo ne? "Nandemo," ušklíbne se a natáhne se pro sáček bonbonů, který leží na nočním stolku. Protočím oči. Typický Lawliet.

"Chceš?," zamává mi před nosem bonparou. Moje oblíbené. Přikývnu a natáhnu se po bonbonu. "Ne tak rychle," opět se ušklíbne a ucukne rukou, "něco za něco." "Ty perverzáku," oplatím úšklebek a znova se pokusím chňapnout po bonpare… A jsem takový tele, že na něj sletím. "A kdo je perverzák teď?" "Pořád ty," konečně ukořistím bonbon a rychle ho strčím do pusy. Tentokrát jsem to já kdo se vítězoslavně šklebí. Ne na dlouho. Přitáhne si mě k sobě a já se ani nezmůžu na odpor. "P… Pusť-" "Měl bych?" Poker face… Rychle nasadit poker face… "Jo…" "Jenže já chci ten bonbon." "He? Vždyť tamhle máš celej-." Ten pohled, který mi teď věnoval, mě dokonale umlčí.

Štráduju si to chodbou s hlavou plnou myšlenek. Konečně se dokobrcám k sobě do pokoje a jediné na co se zmůžu je pořádný skok do postele. "Vidělas to?," promluvím směrem, odkud tuším že je Rai. "Jo…" "Šmíráku." "Neboj, zmizla jsem když tě táhnul do postele," ušklíbne se Rai, "jen povídej, co se dělo?" "Nic…," odpovím a zírám do stropu. "Neříkej že ani pusa nebyla." Mlčím. "Takže byla," zašklebí se Rai. "Hmmmm…" "Myslela jsem, že budeš ráda." "Já… Nevím…" "Hm?," zatváří se nechápavě Rai. "Nevím co si o tom mám myslet… A nevím jak se mám teď zachovat…" "Tak v tomhle ti neporadím…" "Nevadí, jdu spát," bleskurychle se navleču do pyžama, "a… Díky Rai…"

Probudím se skoro až v době oběda. Nakouknu do hlavní místnosti. Nikde nikdo. Čmajznu jednu čokoládovou tyčinku a vydám se hledat Misu. Zaklepu na dveře jejího pokoje a otevře mi Amane se zachmuřeným výrazem. "Co se-" "Gomen, Mio-chan…" "Amane…-chan… Kde jsou všichni?" "Oni… Šli zas na nějakou akci ale… Ryuzaki se už nevrátí." Hrkne ve mně. "Jak… Jak jsi to myslela?" "On… Light už ví jeho jméno a tak…" Chvíli tam stojím a lapám po dechu, pak ale chytnu Misu za ramena a zatřesu s ní. "Kam šli?"