Únor 2009

59. diplomek

28. února 2009 v 20:47 | わたなべ たかし
Kafe... *Slintá do toho svýho XD*


GLAY - Yuuwaku

28. února 2009 v 20:26 | わたなべ たかし
Moje nejoblíbenější od nich... Ale stejně, je lepší z koncertu s Hydem, to mi zkrátka nikdo nevymluví XDDD


Funny anime clips

28. února 2009 v 9:24 | わたなべ たかし
Už nemáte na co kouknout? Tak snad vám tyhle videa poslouží ^^

Naruto Ultimate Akatsuki FLASH Extravaganza II

26. února 2009 v 17:09 | わたなべ たかし
Mikrovlnky jsou všude...................... (Kdo neví, nepochopí XDDDDD)


Naruto Ultimate Akatsuki FLASH Extravaganza I

25. února 2009 v 16:23 | わたなべ たかし
*Sotva stíhá na záchod* Mimochodem... Myruš, Sumi... Věříte, že jsem měla co dělat abych sebou neflákla, když jsem viděla Konan? XDD *Chytá parádní rofl* Už nikdy se na ni nebudu koukat tak jako dřív... (To samé platí o beruškách, že Myra-chan? XD Ehm... Radši to rozpatlávat nebudu XD)
Fish are friends, NO FOOD!


*Znova umírá z fandy mikrovlnek XDDDDDD*

DeathSponge NotePants

24. února 2009 v 16:17 | わたなべ たかし
Proč on? XD Proč na Death Note? XDD To je haluzní XDDD


Selfish Love

23. února 2009 v 17:50 | わたなべ たかし
Moje nejoblíbenější od něj ^^ Ano, něco se začne dít až po minutě, ale do té doby... Musím říct, že je to hovado, jinak ho nazvat nemůžu. Jak to kurňa může zahrát? XDDDD Já s bídou vím, jak jdou struny za sebou XDDDDDD


Pop is Dead

23. února 2009 v 17:37 | わたなべ たかし

Lawliet L & Nakazawa Mio - Fate (Part 12)

22. února 2009 v 20:13 | わたなべ たかし
Když ho o pár minut později vykopu, jsem až moc aktivní. Seběhnu do hlavní místnosti a juknu na všechny přítomné. Lawliet nikde. Nechápavě juknu na Watariho, který ukáže nad sebe. Chvíli přemýšlím co to asi znamená, a pak mi to dojde. Je u sebe v pokoji. Neobvyklé. Během chvilky stepuju před jeho pokojem a přemýšlím, co tam vlastně dělám. Mno, když už jsem namáhavě vyfuněla ty trapný schody, tak se přece nebudu vracet. Zaklepu na dveře. Žádná odpověď. Zaklepu znovu, ale opět nic. Opatrně chytnu za kliku a vejdu dovnitř… "L-… Ehm… Ryuzaki…-kun?" Rozhlédnu se po pokoji. Nikde nikdo. Vzápětí se ale otevřou dveře na druhé straně pokoje, a v nich stojí Lawliet JEN s ručníkem omotaným kolem pasu. To mě málem zabije. "Kyaaa, gomen," rychle se otočím a mám pocit, jako bych měla bouchnout. Bum. O můj bože, já ho viděla jen v ručníku… Asi omdlím… Štěstím. Radši si držím nos ze kterého se valí krev jak vzteklá. Klid holka… Když se tam snažím uklidnit se, přistoupí ke mně a položí mi ruku na rameno. V tu chvíli se mi zježí všechny chlupy na těle, i dikobraz by mi mohl závidět. "Ryu-Ryuzaki…" "Ano?" Chytne mě kolem pasu a položí hlavu na rameno. Zapomínám dýchat. Když už se mi začíná notně motat hlava, konečně zalapám po dechu. "R-Ryu…" Nejsem schopná jediného slova. A to jsem si vždycky myslela, že mám podobný chvíle v malíku. "Nanda?," zeptá se a zajede rukou pod tričko. Snažím se si uchovat aspoň trochu zdravého rozumu. Emoce spolu válčí. "Ya-Yamete," vyhrknu a odtáhnu se od něj. Třesu se, ale není to strachem ani zimou. "Tak nevinná…" "He? Urusai," otočím se a daruju mu vzdorovitý pohled, "nejsem…" "Vážně?," vrhne na mě tak… Laškovný pohled, že mě zamrazí až do morku kostí. "Vážně," řeknu se zcela vážným výrazem, i když mám chuť se culit jak imbecil. "O tom se dá snadno přesvědčit…," zase si ke mně stoupne, a já jen zatnu pěsti a zavřu oči. Cítím jeho dech a jeho vlasy mě šimrají v obličeji. "Pořád se budeš hádat?," jsem si jistá, že se vítězoslavně ušklíbl. "Já… Budu," vyplajznu ze sebe s námahou a jsem ráda, že se ještě držím na nohách. "Tak fajn." Chytne mě do náručí a táhne k posteli. "A do prdele," pomyslím si v duchu. Položí mě na postel, lehne si vedle mě a pobaveně mě pozoruje. "Nanda?," zabručím naoko naštvaně, ale ve skutečnosti jsem ráda, že nic nezkouší… Nebo ne? "Nandemo," ušklíbne se a natáhne se pro sáček bonbonů, který leží na nočním stolku. Protočím oči. Typický Lawliet.

"Chceš?," zamává mi před nosem bonparou. Moje oblíbené. Přikývnu a natáhnu se po bonbonu. "Ne tak rychle," opět se ušklíbne a ucukne rukou, "něco za něco." "Ty perverzáku," oplatím úšklebek a znova se pokusím chňapnout po bonpare… A jsem takový tele, že na něj sletím. "A kdo je perverzák teď?" "Pořád ty," konečně ukořistím bonbon a rychle ho strčím do pusy. Tentokrát jsem to já kdo se vítězoslavně šklebí. Ne na dlouho. Přitáhne si mě k sobě a já se ani nezmůžu na odpor. "P… Pusť-" "Měl bych?" Poker face… Rychle nasadit poker face… "Jo…" "Jenže já chci ten bonbon." "He? Vždyť tamhle máš celej-." Ten pohled, který mi teď věnoval, mě dokonale umlčí.

Štráduju si to chodbou s hlavou plnou myšlenek. Konečně se dokobrcám k sobě do pokoje a jediné na co se zmůžu je pořádný skok do postele. "Vidělas to?," promluvím směrem, odkud tuším že je Rai. "Jo…" "Šmíráku." "Neboj, zmizla jsem když tě táhnul do postele," ušklíbne se Rai, "jen povídej, co se dělo?" "Nic…," odpovím a zírám do stropu. "Neříkej že ani pusa nebyla." Mlčím. "Takže byla," zašklebí se Rai. "Hmmmm…" "Myslela jsem, že budeš ráda." "Já… Nevím…" "Hm?," zatváří se nechápavě Rai. "Nevím co si o tom mám myslet… A nevím jak se mám teď zachovat…" "Tak v tomhle ti neporadím…" "Nevadí, jdu spát," bleskurychle se navleču do pyžama, "a… Díky Rai…"

Probudím se skoro až v době oběda. Nakouknu do hlavní místnosti. Nikde nikdo. Čmajznu jednu čokoládovou tyčinku a vydám se hledat Misu. Zaklepu na dveře jejího pokoje a otevře mi Amane se zachmuřeným výrazem. "Co se-" "Gomen, Mio-chan…" "Amane…-chan… Kde jsou všichni?" "Oni… Šli zas na nějakou akci ale… Ryuzaki se už nevrátí." Hrkne ve mně. "Jak… Jak jsi to myslela?" "On… Light už ví jeho jméno a tak…" Chvíli tam stojím a lapám po dechu, pak ale chytnu Misu za ramena a zatřesu s ní. "Kam šli?"

Neo Visualizm

21. února 2009 v 22:45 | わたなべ たかし
Jsem to ale zlá lama... Já jsem sem nedala tuhle písničku o_O


Ulquiorra

21. února 2009 v 18:04 | わたなべ たかし

Lawliet L & Nakazawa Mio - Fate (Part 11)

21. února 2009 v 12:49 | わたなべ たかし
Dneska mám divnou náladu... Hmm... Nálada to snad ani není XD Nicméně, enjoy ^^

Když se ráno probudím, jsem na gauči sama, pečlivě přikrytá a na stole je snídaně. Mou pozornost upoutá bílá obálka. Otevřu ji a rozespale mžourám na písmenka. Je vidět, že je to psané narychlo. Mno, já si nestěžuju, aspoň jsem očíhla jeho rukopis. V obálce stojí, že zas vyrazili na nějakou tu akci a že se vrátí až k večeru, takže je nemám hledat. Tím líp, aspoň můžu SPK převrátit naruby. Moje nadšení opadne o chvíli později, kdy v hlavním sálu vidím Lighta. Opět mě přepadne vražedná nálada, a kdyby nebylo Watariho, který přinesl kafe, asi bych ho zabila, nebo se přinejmenším pokusila o to, ho zabít. Celý den proběhne v ponuré náladě, tedy aspoň pro mě. A proto jsem neskutečně happy, když se všichni konečně vrátí. Nijak to ale nedám najevo, jen je s Misou přivítáme a já zmiznu v pokoji.

Neuplyne snad ani pět minut, a ozve se ťukání na dveře. "Proboha," zamumlám potichu, protočím oči v sloup a jdu otevřít. Popravdě, čekala jsem Misu, Watarino nebo v nejlepším případě Lawlieta ale… Že tam bude Matsuda by mě v životě nenapadlo. "Um… Nakazawa-san…", rozhodne se konečně prolomit ticho, když ho pozvu dovnitř a oba sedíme proti sobě u černého stolku. "Hm?" "Já… Vím že je ode mě neslušné to připomínat…," odmlčí se a nervózně si hraje s prsty. Tím ve mně vzbudí ještě větší zvědavost. "Možná je na to ještě brzy… Ehm… Ale kočka mojí tety měla nedávno koťata, tak…", zase se odmlčí a nevypadá to, že by z něj mělo ještě něco vypadnout. Zmůžu se jen na to, že na něj zírám s otevřenou pusou, takže znervózní ještě víc. Když se dostatečně nadivím, tak jsem konečně schopná aspoň trochu logicky myslet. "Um… Vážím si tvojí nabídky ale… Bojím se, že by to bylo stejné jako předtím…" Matsuda jen chápavě přikývne, ale je na něm vidět, že se chce ještě na něco zeptat. "Nanda?," provokativně se zašklebím, takže on nemá daleko k infarktu. "Já… No… Ehm…" Držím se co to jde… Opravdu… Ale prostě musím vyprsknout smíchy když vidím, jak je v rozpacích. To evidentně uvolní atmosféru, takže potom, co se uklidním, je schopný mluvit NORMÁLNĚ. "Na co ses chtěl zeptat?" "Jak víš… Že to byl Light?" Tahle otázka mě docela překvapí. "Díky Shinigami," odpovím popravdě. "Té… Rai?" Zavrtím hlavou, takže na mě vykulí oči. "Oni… Oni jsou tu i jiní?" Tentokrát přikývnu. "A poslední dobou je jich docela dost." Matsuda nervózně tiká pohledem po místnosti. "Neboj, tady nejsou," začnu se smát, "navíc… Normální člověk je nevidí. Popravdě… Já jsem jediná kdo je vidí všechny." "To je kvůli…," opět se odmlčí a já mám sto chutí po něm něco hodit. "Kvůli čemu?" On trošku zrudne a zamává ve vzduchu rukama. Chvíli na něj koukám jak vyoraná myš, ale nakonec mi dojde co myslí. "Kvůli křídlům?," radši se zeptám a on přikývne, "to je taková… Nepatrná drobnost… Je toho víc… Sama o většině nevím, a Rai mi to odmítá říct…," zatvářím se kysele, a uplatní se to rčení: My o vlku… Samozřejmě že Rai zrovna propluje zdí, čímž opět málem způsobí Matsudovi infarkt. "Rai, Rai… Zrovna jsme se o tobě bavili." "No nepovídej… To musely být perly když jsem tě slyšela smát se až v našem světě." Zrudnu. "Urusai! Nemůžu za to že on…," ukážu na Matsudu, "on… On…," zase vyprsknu smíchy a mám co dělat, abych se udržela na židli. "Ona je tak trochu magor…," nakloní se Rai k Matsudovi. "He… He… He…" Přestanu se tlemit a juknu na něj. V tu chvíli se sesune na zem. "Ti smrtelníci…" "Já se mu ani nedivím když na něj bafla oživlá kostra," vypláznu na Rai jazyk a jdu pro kbelík s vodou. Oživovací metody už mám v malíku. Beze slitování na něj chrstnu ledovou vodu, což ho okamžitě probere. "Co, co, co-" "Oživuju tě," řeknu nezaujatě a sednu si na židli.

36. SB

21. února 2009 v 1:35 | わたなべ たかし
Tak, máme tu po HODNĚ dlouhé době SBčko, majitelkou je Kaka-iru a blog najdete zde http://kaka-iru.blog.cz
A gomen, že mi to tak dlouho trvalo, byla jaksi menší potíž z Photoshopem... ^^'


Lawliet L & Nakazawa Mio - Fate (Part 10)

19. února 2009 v 11:23 | わたなべ たかし
"Co se tady děje?," ve svém vzteku uslyším hlas Watariho, takže se na chvíli přestanu vzpouzet a podívám se jeho směrem. Za ním stojí Lawliet, oba dva mají v obličeji nechápavý výraz. Vytrhnu se Aizowi i Matsudovi ze sevření, plivnu Lightovi k nohám a odcházím. Už na to nemám nervy. Zavřu se u sebe v pokoji a nechci nikoho vidět. Rai, Rem i Ryuka ignoruju a schovávám se pod peřinou. Vydržím tam až do večera. Rai stojí pořád na stejném místě jako předtím, akorát že teď je ke mně otočená zády a dívá se na kočičí pelech. Jen pohled na něj mi zas vhrkne slzy do očí. Aniž bych něco Rai řekla, vezmu Deník a tužku, odemknu a vyrazím na střechu. Cestou potkám tu zrůdu jménem Yagami Light. "Když zemřel jeden Ryuzaki-," chystá se rýpat, ale já ho chytnu volnou rukou pod krkem a přitisknu na zeď. "Pošlu tě do pekla ty zrůdo," zavrčím a stisknu Deník ještě silněji. Lightovi oči sjedou k černé věci v mé ruce. "Neříkej že mě chceš zabít tímhle," ušklíbne se Light. "Neměla bych?" "Všichni budou vědět že jsi vrah." "Jsou i jiné způsoby, Yagami Raito," ze stěny za ním propluje Rai, "zapomínáš s kým si zahráváš." Možná bych ukojila svou touhu po odplatě, kdyby zrovna kolem neprocházela Misa a Matsuda. Pustím Lighta a pokračuju v cestě na střechu.

Sedím na střeše, na nějakém panelu a přemýšlím, jestli ho tam mám napsat nebo použít Shinigamské schopnosti. Pohodlnější verze je, že tam napíšu jeho ale potom i sebe. Rozhodnu se pro druhou možnost, nesnesla bych pohledy ostatních. Otevřu deník a zadívám se na bílou stránku. Cvaknu propiskou a chystám se napsat první znak. V půlce cesty propisky k papíru mě ale někdo chytne za ruku. Jediné co vidím je bílý rukáv, takže mi hned dojde kdo to je. Upustím propisku i deník na zem a opřu se o Lawlieta. Ten chytne všechny moje vlasy a začne plést cop. Těžko k uvěření, ale je to svým způsobem uklidňující. Když už vím, že je téměř u konečků mých vlasů, natáhnu do zadu pravou ruku na které mám gumičku. Po hodně dlouhé době mám zas cop. Hrozný nezvyk. Pak na mě ale opět dolehnou události dnešního dne a zase mi začnou po tváři téct slzy. On mě ale gentlemansky chytne kolem pasu a položí hlavu na rameno. V normální stavu bych asi chcípala radostí, ale teď... "Kdo to byl?," zeptá se mě. "Light…" "Myslel jsem si to…" To mě docela překvapí. "Myslela jsem, že máš toho bastarda docela v oblibě." Cítím jak pokrčil rameny. "Kdo ví…" Těžko říct jak dlouho by jsme tam seděli a mrzli (Ano, oba jsme šílenci), ale asi mi už dost drkotali zuby, a tak jsme šli dovnitř. "Nechceš jít-" "Gomen…," vzápětí bych si nejradši nafackovala, taková šance, "ale už půjdu spát, bylo toho na mě moc…" "Chápu."

Stejně ale moc dobře nespím. Ve tři ráno popadnu plyšáka a jdu do hlavního sálu. Lawliet zrovna vypíná všechny monitory. "Že bys šel zas po dlouhý době spát?," zahuhlám s medvědem v ruce. Přikývne. "Nemůžeš spát, že?" Sakra, má mě prokouklou. Zavrtím hlavou a opřu se o stůl. Chvíli je ticho ale pak… "Vím že to bude znít divně ale… Nechceš dneska spát u mě?" Čekala jsem všechno. Tedy skoro všechno. Tohle zrovna ne. Překvapeně se zakymácím a musím se chytnout stolu. "Já věděl že to zní blbě… Blbej nápad, oyasumi," otočí se a chystá se odejít. "Není," vypadne ze mě tak rychle až se tomu sama divím. Trošku překvapeně se na mě otočí. "Eh, já, já…," rozpačitě se poškrábu na hlavě, "no… Však víš, jako za starých časů…"

Je mi docela blbý ležet v jeho posteli, zatímco on se musí uskromnit na gauči. Ano, až moc to připomíná staré dobré časy. Něco tomu ale chybí. A to mi nedá spát. Převaluju se ze strany na stranu a vtloukám si do hlavy: "Usni, usni, usni, usni…" Wuuuááá, po hodině třeštění očí na jakýkoliv záchytný bod to vzdám. A v tu chvíli si uvědomím, že neslyším pravidelné oddychování, což může znamenat jen jedno - Nejsem jediná kdo nemůže usnout. Jenže on narozdíl ode mě leží a nevyvádí takový kraviny. Jsem ztracená existence. Chvíli ležím a přemýšlím jestli to mám udělat nebo ne, ale nakonec, i přes tiky vrátit se zpátky vstanu, a zaberu volný kousíček vedle Lawlieta. Věřte mi, takhle rychle a spokojeně jste žádného člověka usnout ještě neviděli.

Gallery

19. února 2009 v 0:19 | わたなべ たかし


Avatars

19. února 2009 v 0:16 | わたなべ たかし



Raison D'etre

18. února 2009 v 23:38 | わたなべ たかし
Kdyby se mě někdo zeptal, co si vybavím když slyším tuhle písničku tak jsou to jednoznačně... CLAYMORE! XDDDDDDD



Phenomenon

18. února 2009 v 23:25 | わたなべ たかし
Zase jsem vyštrachala jedno parádní AMVčko na TT *Rozplývá se*


J-rock fanservice - Only You

18. února 2009 v 22:46 | わたなべ たかし
*Nose bleeding*


No super...

18. února 2009 v 11:47 | わたなべ たかし |  Výkecník
Už toho mám plný zuby >_< Dnešek začal úplně božsky... Moje drahá sestřička (Vrána jedna pitomá) vstávala v 5 ráno a co neudělala hned co otevřela oči? Vlítla ke mně do pokoje a pustila si PC... Já myslela že ji umlátím... Samozřejmě se máma vzbudila jak jsme na sebe řvali, začala řvát taky ("Překvapivě" jen na mě) a tak jsem se s ní královsky porafala... Samozřejmě jsem si šla lehnout do obýváků, u těch pazvuků jak zabíjí nějaký příšery se spát nedá... A co se nestalo? Neuplynulo ani deset minut a naši milou vránu to přestalo bavit. A tak jsem šla, nasraná jak něco, zpátky do pokoje a usnula jsem až v 7 hodin. Sotva jsem zamhouřila oka, už bylo 8 a mámě pípal budík. 5x za sebou. Samozřejmě že v tu chvíli byla dole u babičky, takže se spustil ječák mojí dementní sestry že jí zvoní mobil... Řekla jsem si, že to přežiju, že je to dobrý... Vždyť jsem jenom nachcípaná a musím vstávat brzo k tý kravě zubařce... A jen co jsem začala klimbat, už ten budík pípal mě.
Tak jsem pomalu vylezla z postele, pomalu se najedla, pomalu vyčistila zuby a rychle vylítla z baráku aby jsme to k tý zubařce vůbec stihly. Čekali jsme, nečekaně, půl hodiny než nás vzala. PŮL HODINY jsem mrzla v tý *PÍP* čekárně, a kromě toho, že mě bolí celá huba (Ano, předělávala ty nepovedený plomby od tý druhý) mám zpátky svou milovanou teplotu, opět mě bolí hlava a jsem nevyspalá... Takže jsem si dala budíka na čtvrtou, k obědu si teď dám dva Ibalginy a až se vzbudím, tak sežeru na co přijdu a půjdu buď koukat na anime/doramas, hrát 4Story (Oi! ^^) a nebo vám sem něco přidám...
Vaše polomrtvá Kirst...