Slibuji, že budu zítra aktivně přidávat články XD Pokud odpoledne nevytuhnu, ostatně jako dneska XDDDDDD
"Nebude," přikývnu, "Chci k SPK." Lawliet se trochu zakymácí na židli, ale pak usoudí, že ho už u mě nemůže nic překvapit. "Dneska jsi už druhý člověk co o to žádá. První byl syn Souchira Yagamiho." "Yagami Light," řeknu si pro sebe. "Znáš ho?" "Tak okrajově. U všech oblíbený, chodí s takovou blondýnou." Lawliet přikývne. "A taky můj první podezřelý." Vykulím oči. "Takhle rychle jsem to nečekala," pomyslím si a letmo juknu na Rai, která vypadá stejně překvapeně jako já. "Ale… Ale…," koktám, protože nenacházím slov. "Je to složité," řekne Lawliet, "ale když jsme vzali i jeho… Ty nebudeš na obtíž." Opět vykouzlím mega úsměv. "Sice mě už nebaví se pořád stěhovat," kouknu ven kde už přestalo pršet, "ale ty budeš tak hodnej že mi pomůžeš." Dřív než stihne cokoliv namítnout, hodím peníze i s dýškem na stůl, chytnu Lawlieta za ruku a táhnu ven. Zastavím se až před svým domem, kdy musím vylovit klíč. Ve skrytu duše doufám, že ho teď nenapadne vzít roha. To už bych ho asi opravdu zabila.
Běhám z místnosti do místnosti, a hážu věci do obrovských tašek. Dva dny, a bordelu že to svět neviděl. Lawlieta "zaparkuju" ke vchodovým dvěřím, aby se mi tu zbytečně nemotal, a postupně mu vrážím do ruky tašky. Chudák. První oběť psychopata - MĚ. Když už mám konečně sbaleno, vezmu dvě tašky a zbylé dvě nechám Lawlietovi. Když už tu je, tak ať se aspoň trochu stará. Dluží mi kafe. Asi jsem mu dala dost zabrat, protože když jsme u budovy SPK, znatelně se mu uleví. Projdeme přes bezpečností systém (Na který čumím jak péro z gauče - takový vymoženosti, a já se piplám s klíčema), zamávám do kamery na Watariho a hurá nahoru. Prohlídnu si přítomné lidi, v rychlosti se představím, stisknu si s každým ruku a než se stihnou vzpamatovat, poučím je o základních kravinách co nikdy ženám neříkat a nejbližšímu strčím do ruky tašku s jídlem se slovy, že díky tomuhle přežijem další měsíc. Docupitám k Lawlietovi, nakloním se k němu s tím, že za hodinu u mě v pokoji (Nezapomenu se v duchu pořádně ušklíbnout) a vyškubnu mu svoje tašky. Rozrazím dveře, tašky fláknu ladem skladem na zem a nechám Rai porozhlídnout se po kamerách a podobných kravinách. Nic. Docela se divím, ale tím líp, nemusím se piplat s odstraňováním.
Když se po pěti minutách válení rozhodnu hyperaktivničit, první koho potkám na chodbě je Light a Misa. Málem to se mnou mrdne, ale mnu což, oba je drapnu a zatáhnu k sobě do pokoje, protože to je jediná nehlídaná místnost. Oba na mě dost šokovaně civěj, a to ještě nevěděj, co teprve přijde. "Vím, asi to bude pro tebe dost těžký se s tím vyrovnat," kouknu na Lighta, "ale opovaž se ho jen dotknout, a…" Přejedu si prsty po krku. "Ale Mio-chan, doushite?" Neurčitě mávnu rukou. "Neřeš, ale dávejte si na to pozor… Jinak to by bylo asi všechno co mám na srdci," zase je chytnu a vyhodím ze dveří. Když o třičtvrtě hodiny přijde Lawliet, jsem zas pozitivně naladěná, akorát že trochu méně aktivní. Lawliet si sedne na židli naproti mně, a já pořád přemýšlím jakou formou mu to říct - tou mírnější nebo tou drastičtější. Rozhodnu se to vzít rychle, a tak tou drastičtější. Zalovím v tašce, vytáhnu deník a nakloním se (HODNĚ se nakloním) k němu. "Věříš na Shinigami?" Skoro mu pošeptám do ucha a vrazím mu do ruky deník. "Něco takové-" Chystá se namítnout ale já jen kývnu hlavou někam vedle něj. Tohle ho srazí ze židle. Podobnou reakci jsem čekala, a tak si kleknu k němu. "Jí se bát nemusíš," řeknu uklidňujícím tónem pomůžu mu zpátky na židli. "Abych se vrátila k tomu jak Kira zabíjí…" Opět k němu posunu Deník Smrti a tentokrát ho nechám ať si v něm listuje. "Jak vidíš, u mého není jediné jméno, takže já vrah nejsem. Nicméně, funguje to na principu: Napíšeš něčí jméno, vybavíš si jeho tvář a hups, člověk zemře na infarkt." "Ale…," Lawliet v tom zaujatě listuje, "jak dlouho ho máš?" "Deset let, krátce po tom… Případu s Fudou." "Docela se divím, žes jsi ho sem nenapsala." "Měla jsem chvilky kdy bych to nejradši udělala, to nepopírám…" "Ještě něco zajímavého?" "Podle toho z jaký strany to vezmeš - pro mě je to spíš prokletí, ale díky jedný věcičce jsem tě našla." Chvíli přemýšlím jestli je opravdu dobrý nápad mu to ukázat, ale nakonec roztáhnu svá křídla a čekám na jeho reakci. Jeho už to ani snad nepřekvapí. Jen… "Ty jsi taky Shinigami?" Zavrtím hlavou. "Ne, ale mám pár jejich… Schopností. Jestli chceš o tom vědět něco víc, zeptej se tady Rai, je to docela zajímavý story… Jen bych ocenila, kdybys o mě ostatním neříkal."
